_

RC recenze: Nemám žádné jméno

25. července 2012 v 21:55 | Terisekk |  Recenze

Příběh, který vás osloví. Příběh, ze kterého vás zamrazí.

Autor: Dagmar Hilarová
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 96
Doba četby: 1 den

Oficiální anotace:
Bohužel, díky své důvěřivosti a částečně neznalosti holandského jazyka, přijala nabídku Miep Diekmannové, která projevila zájem vydat tyto její zápisky v Holandsku. Knihu ovšem vydala pod svým jménem. Tímto svým činem Miep Diekmann hrubě porušila Chartu PEN. Přesto, že jde o loupež rukopisu - byla této knize udělana již 3 významná ocenění. Konečně tedy po více než 30 letech, vychází autorské dílo Dagmar Hilarové v českém jazyce, jak si to vždy přála.

Dagmar Hilarová

Dagmar byla česká spisovatelka a básnířka, svá díla zasvětila hlavně dětem. Její díla byla přeložena do několika jazyků, a její nejznámější dílo Nemám žádné jméno získalo několik ocenění. Avšak prvního vydání této knihy jsme se dočkali až teď - vinou neseriózního chování holandské spisovatelky Miep Diekmann, která si dílo přivlastnila a vydává se za jeho autorku.

Stručný děj

Dagmar Berzetti pochází z židovské rodiny žijící v Praze. Což by nebylo tak neobvyklé, kdyby se u moci nedrželi nacisté. Ke svým patnáctinám dostane "dárek" - lístek, ve kterém je povolána do koncentračního tábora Terezína. Je nucena opustit svou rodinu i svou lásku Bubiho. V drsném prostředí tábora si začíná vést deník (který se stal předlohou pro tuto knihu); nachází své příbuzné - tetu, strýce a sestřenici; přátelé; a dokonce lásku Jiřího Pavla. Jenže v táboře není nic jisté a situace se mění během vteřiny. Její rodina je odvezena transportem a později musí Terezín opustit i Jiří. Navíc Dagmar onemocní encefalitidou a tábor zahlcuje epidemie a nikdo nemá jistotu, kdy válka skončí…

Terezín

Už 10.října 1780 byl císařem Josefem II. položen základní kámen pevnosti, která byla obranou proti pruskému vojsku. Pevnost nikdy nesplnila své původní poslání. Až od druhé poloviny 19.století posloužila pevnost jako vězení pro revolucionáře. 10.června 1940 převzalo pevnost gestapo a zřídilo zde policejní věznici. V říjnu 1941 byl Terezín vybrán jako gettho pro Židy a stal se přestupní stanicí na cestě do vyhlazovacích táborů.Město leží na řece Ohře a bylo považováno za nejlepší pevnost 18.století. Dnes město armádě neslouží a opevnění je volně přístupné.

Názory a dojmy

Knihu jsem si vybrala hlavně proto, že bydlím asi patnáct kilometrů od Terezína. Musím se přiznat, že do dnešního dne jsem nebyla v pevnosti a ve městě jsem byla pouze jednou. To město mě děsí. Stačí mi, když jedu kolem té oranžové hrůzy a mnoha pamětních hrobů a mám husí kůži.

Příběh Dagmar každého chytí za srdíčko, zvlášť pokud víte, že se jedná o její příběh. Život k Dagmar nebyl shovívavý. Nejprve byla nucena opustit rodinu a přemístit se do Terezína. Po skončení války, chtěla ukázat "život" v koncentračním táboře. Proto přijala nabídku holandské spisovatelky Miep Diekmann, která chtěla pomoct knize na svět. Nakonec knihu vydávala za svou.

Hodnocení

Knihu jsem přečetla jedním dechem, protože nejde prostě přestat. Modlila jsem se za každého človíčka, kterého autorka zmínila. Mrazilo mě z těžkých situacích, které Dagmar musela zažít.

Mrzí mě, že se autorka nedožila dne, kdy kniha vyšla v jejím mateřském jazyce. Knihu nejde hodnotit jinak než plným počtem.


Moje hodnocení:


  • Na závěr bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku
  • Zdroj obrázků: deviantart
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama